Poznajte keramiku - Historie

Harappian sealer, 2500-2000 BC

Již od dávných dob se hlína tvarovala a formovala. Vypodobnění zvířat vytvořená do hliněných vrstev/výstupků v jeskyních ve Francii a na dalších nalezištích ve východní Evropě mohou pocházet až z doby ledové, od 37 000 do 12 000 let př.n.l. Porozumění procesu vypalování hrnčířské hlíny se nejprve vyvinulo v kulturách izolovaných oblastí Dálného východu, ale až po letech 6000-4000 př.n.l. se tato znalost rozšířila i dále. Výroba zboží z vypalované keramiky revoličním způsobem změnila životy lidí a umožnila obyvatelům venkova vyrábět odolné uskladňovací nádoby na obilí, ve kterých skladovali nadbytečnou úrodu, aby ji ochránili před znehodnocením. Kočovníci a sběrači byli vyzváni, aby se usadili a pěstovali plodiny; rozvíjel se obchod a docházelo k vzájemnému ovlivňování myšlenek.

Více...

Neolithic Pottery, 4000 BCNational Museum of Switzerland

První glazury se rozvíjely kolem roku 4000 př.n.l. v Egyptě nebo v Mezopotámii. Fajáns, částo také zvaná egyptská pasta, která se používala pro vytvoření modrého nebo zeleného lemování, se získávala z přirozeně se vyskytujícího kamene, uhličitanu sodného. Ten obsahoval rozpustný sodík a po vysušení předmětu zanechal tenkou vrstvu křemene, který vytvořil glazurovaný povrch. Kolem roku 1600 př.n.l.se glazurování dále rozvíjelo až po zdobení nádob, sošek a dlaždic. Efekt lesklého glazurování se později používal i pro imitaci kovů.

Více...

Díky složitější technologii vypalování v pecích byla Čína schopna vyvinout glazury, které se vypalovaly při vyšších teplotách, což umožnilo používání širšího rozsahu přírodních materiálů. Čínské hrnčířství dynastie Chan (206 př.n.l.-220 n.l.) v království Jü experimentovalo s glazurami s vysokou teplotou vypalování, čímž došlo ke vzniku první živcové glazury na kameninách.

Více...

Haniwa, 600 AD, Japan

V Japonsku existovaloněkolik stylů keramiky, které nebyly vystaveny dominantnímu vlivu čínského hrnčířství. Jedním z příkladů je styl ručně vyráběných hrnců s motivy proužků v období Džómon(10 000-400 př.n.l.). Totéž platí i prosošky známé jako „haniwa“(hliněné kruhy) náležející do období Mohylové kultury.

Buddhistický mnich Toshiró Kató zvaný Shirózaemon se po studiu keramických technik v číně vrátil v roce 1227 zpět do Japonska. Jeho výzkum vedl ke vzniku dlouhých tunelových vlnitých pecí „anagama“, budovaných na svazích kopců. Sloužily k napodobování hrnčířských glazur období Sung. Společnost také přijala čínské náboženství, čchan-buddhismus, které se objevilo kolem roku 1200 jako zen-buddhismus.

Více...

Chancay, Peru, 1200-1450 AD, Archeological Museum, Lima

Mnoho dalších kultur, například v Africe a v Americe, pracovalo v izolaci od technologických postupů Dálného a Středního východu. Africké ženy modelovaly zvířata a lidské postavy a vyráběly hrnce i hudební nástroje rozmanitých kmenových tvarů a stylů. Tyto hrnce se vyráběly ručně, nejprve vytahováním a tažením pevného kusu hlíny, poté vymačkáváním spirál, vytepáváním forem do tvaru a stíráním a vyhlazováním povrchů základními nástroji.

Paličky, hůlky, válečky, dřevěné rulety a hladké oblázky se používaly k tvorbě dekoračních symbolů a k leštění povrchů, na něž se někdy aplikoval grafit a licí hmota. Pórovitost hlíny vypalované při nízkých teplotách, která umožňuje odpařování a ochlazování vody, vyhovovala potřebě nosit a skladovat vodu v domácnosti.

Více...

White funerary lekythos, circa 410 BC, The National Archeological Museum, Athens

Řecká mytologie nám opět připomíná důležitost hrnčířské hlíny. Trojská Helena svými prsy zformovala první keramický pohár na víno a bohyně Athéna, patronka řeckých hrnčířů, vytvořila kameninový hrnec. Kultury po celém Středozemí zavedly klasický styl, který tvořil část tradic Západu a stanovil měřítko pro domestikované tvary a sochařské práce.

Hrnčíři starověké Kréty vyráběli elegantní nádoby, při jejichž zdobení se inspirovali přirozeností nápaditého prostorového uspořádání. Pestrobarevná barviva, nanášená po vypálení výrobku, zobrazovala například palmy, chobotnice, delfíny a mušle. Raná krétská šlechta žila luxusním životem ve velkých palácích s chladnými podzemními místnostmi. Obilí a olej se skladovaly ve velkých nádobách, které byly nalezeny na ostrově Knóssos a které se datují přibližně od roku 1450 př.n.l. Tzv. „pithoi“ byly a dosud jsou tvořeny šesti širokými pruhy nanesených spirál zčásti ručně stlačených dohromady pro zesílení spojů a zčásti vytáčených na dřevěných otočných deskách.

Více...

Termín „majolika“ byl poprvé použit v Itálii pro popis listrového zboží dováženého ze Španělska. V současnosti se používá jako obecný název pro veškeré kameninové výrobky s cínovou glazurou včetně holandské delftské keramiky, francouzské fajánsové keramiky, anglických galských výrobků a prací z ostatních oblastí, například ze Skandinávie, Německa a ze střední Evropy. Majolika se začala pokládat za odvětví malířství, mnoho dekoratérů se považovalo za umělce, což řemeslníci odmítli akceptovat. Vliv pocházel od renesančních malířů francouzské fajánse, například Dürera, Raffaela a Michelangela. Potisky a dekorační motivy se vytvářely zvlášt´pro použití v dílnách na majoliku.

Více...

Společnost East India Company, hlavní vývozce čajů, kávy i čínského modrého a bílého porcelánu, byla původcem porcelánové módy, která se rozšířila až do Evropy a poškodila vývozní trh s italskou majolikou. První italské a francouzské pokusy o napodobení jemné průsvitnosti porcelánu měly za následek vznik měkkého porcelánu z konce 17. století.

Více...

Ačkoliv se po průmyslové revoluci objevily, zejména ve Skandinávii, pokusy o kombinaci technické dokonalosti a krásy, oba přístupy zůstaly i nadále odděleny. V prudké reakci na další extrémní rozdělení práce se syvinulo ruční „umělecké hrnčířství“. Prvním umělcem a studiovým hrnčířem se stal Francouz Theodore deck, který zahájil výrobu porcelánu s redukovanou „flambé“ glazurou.

Více...