Mnoho dalších kultur, například v Africe a v Americe, pracovalo v izolaci od technologických postupů Dálného a Středního východu. Africké ženy modelovaly zvířata a lidské postavy a vyráběly hrnce i hudební nástroje rozmanitých kmenových tvarů a stylů. Tyto hrnce se vyráběly ručně, nejprve vytahováním a tažením pevného kusu hlíny, poté vymačkáváním spirál, vytepáváním forem do tvaru a stíráním a vyhlazováním povrchů základními nástroji.
Paličky, hůlky, válečky, dřevěné rulety a hladké oblázky se používaly k tvorbě dekoračních symbolů a k leštění povrchů, na něž se někdy aplikoval grafit a licí hmota. Pórovitost hlíny vypalované při nízkých teplotách, která umožňuje odpařování a ochlazování vody, vyhovovala potřebě nosit a skladovat vodu v domácnosti.
Kameninové výrobky vypalované při nízkých teplotách a výrobky neglazované se vyskytují rovněž v průběhu celé předkolumbovské doby. Tradice hrnčířství v Jižní Americe v letech 100 př.n.l.-1450 n.l. zahrnovala mnoho krajových variací třmenových nádob s píšt´alou. Důmyslně zkonstruované vnitřní komory byly často vyhledávány pro vyobrazení postav, které se objevily, když se nádoba vyprázdnila. Nádoby vyrobené původně pro obřadní účely se tvarovaly ručním modelováním, válečky a vtlačováním do forem. Běžně se zdobily proužky, které se poté leštily. Jednodušší keramické píšt´aly a sošky s píšt´alou se v Jižní Americe vyrábějí dodnes.
Jiné krajové kultury vyráběly rozmanité druhy zboží. Například v mayské keramice ve Střední Americe se vyskytují hrnce s vyřezávaným mělkým reliéfem stejně tak jako terakotové sošky, které se ukládaly do hrobů spolu s mrtvými. Hrnčíři Mimbres v Novém Mexiku (kolem roku 700-1100 n.l.) vyráběli mísy, které se používaly jako pokrývka hlavy mrtvých, pohřbívaných pod podlahy svých domů. Předpokládá se, že malý otvor vytvořený na dně mísy sloužil k tomu, aby se mohla uvolnit duše mrtvého.
