Již od dávných dob se hlína tvarovala a formovala. Vypodobnění zvířat vytvořená do hliněných vrstev/výstupků v jeskyních ve Francii a na dalších nalezištích ve východní Evropě mohou pocházet až z doby ledové, od 37 000 do 12 000 let př.n.l. Porozumění procesu vypalování hrnčířské hlíny se nejprve vyvinulo v kulturách izolovaných oblastí Dálného východu, ale až po letech 6000-4000 př.n.l. se tato znalost rozšířila i dále. Výroba zboží z vypalované keramiky revoličním způsobem změnila životy lidí a umožnila obyvatelům venkova vyrábět odolné uskladňovací nádoby na obilí, ve kterých skladovali nadbytečnou úrodu, aby ji ochránili před znehodnocením. Kočovníci a sběrači byli vyzváni, aby se usadili a pěstovali plodiny; rozvíjel se obchod a docházelo k vzájemnému ovlivňování myšlenek.
Vynález hrnčířského kruhu byl dalším technologickým průlomem. Egypt´ané pokládali jeho objevení bohem Khumem za velmi význemné, proto vše zaznamenali tesáním do kamene. Přesné datování a určení místa vzniku a postupného vývoje od jednoduché otočné desky je neurčité, ale pravděpodobně nejranější datum pro první známé použití hrnčířského kruhu na nožní pohon se uvádí kolem roku 2300 př.n.l.na území Sumeru.
