Díky složitější technologii vypalování v pecích byla Čína schopna vyvinout glazury, které se vypalovaly při vyšších teplotách, což umožnilo používání širšího rozsahu přírodních materiálů. Čínské hrnčířství dynastie Chan (206 př.n.l.-220 n.l.) v království Jü experimentovalo s glazurami s vysokou teplotou vypalování, čímž došlo ke vzniku první živcové glazury na kameninách.
Tyto nazelenalé glazury se blížily známému porcelánu se zelenou glazurou pozdější-dynastie Sung (960-1270 n.l.), vyrobenému při pokusu o napodobení barvy a povrchu posvátného jadeitu. Existovalo mnoho druhů porcelánu se zelenou glazurou vyrábených v různých hrnčířských oblastech, z nichž některé měly až 200 vypalovacích pecí. Glazury s vysokou teplotou vypalování se vyvinuly souběžně s pokročilou technologií vypalování v pecích na dřevo.
Kontrolovaná, okysličená atmosféra v pecích dala vzniknout hliněným soškám dynastie Tchang (617-907 n.l.), které odrážely kosmopolitní obchod a tolerantní společnost. Na hliněných soškách s tekutými modrými, žlutými, zelenými a hnědými glazurami nanášenými přes bílou licí hmotu byly zobrazovány karavany obchodníků s hedvábím. Výrobky z pecí Jüe dynastie Tchang se dále vyhlazovaly, čímž vznikl první pravý porcelán. Čínští znalci a básníci, kteří jej nazvali bílým sněhem nebo stříbrem, obdivovali kvalitu jeho průsvitnosti.
Pece dynastie Sung, dlouhé někdy až 50 m a často stavěné na kopcích, byly popisovány jako „velcí chrlící draci“. Aby se zabránilo znečištění porcelánu se zelenou glazurou popelem vznikajícím v těchto pecích na dřevo, vypaloval se každý kus v žáruvzdorné nádobě nebo pouzdra, v počtu až 20 000 kusů současně.
Koncem dynastie Sung se v hrnčířství stále více uplatňovaly barevné glazury, glazury s vysokou teplotou vypalování a povrchové zdobení s podglazurou, které se používalo pro vytvoření obrazové dekorace. Modré podglazury byly vyvinuty za pomoci drahého kabaltu dováženého z Persie. Tyto čínské modré a bílé výrobky se staly populárními po celé Asii a díky zvýšené poptávce byl design přizpůsobován dodávkám, čímž se trhrozšířil do Persie a na přelomu 17. století až do Evropy.
Navzdory úspěchu velkých porcelánek pokračovalo mnoho keramických oblastí i nadále ve výrobě rozličného kameninového zboží. Jedna z takových oblastí v I-sing v Tiang-su vyráběla neglazurované, červené a hnědé kameninové výrobky, například originální a neobvykle tvarované čajové konvice, které se v 17. století vyvážely společně s čajem a staly se inspirací mnoha rozličných stylů evropských prací.
Čína udala základní směr v historii keramiky a velmi ovlivnila práce ostatních zemí Dálného východu, například půvabné tvary tenkostěného porcelánu I dynastie Korjo od 10.století. Tyto tvary se rozšířily na Dálný východ a do Evropy. Kolem 17.století se v Evropě objevila móda sbírání čínského porcelánu, která se markantně projevila v mnoha majestátních domech, kde si majitelé zřizovali „porcelánové salóny“.
