V Japonsku existovaloněkolik stylů keramiky, které nebyly vystaveny dominantnímu vlivu čínského hrnčířství. Jedním z příkladů je styl ručně vyráběných hrnců s motivy proužků v období Džómon(10 000-400 př.n.l.). Totéž platí i prosošky známé jako „haniwa“(hliněné kruhy) náležející do období Mohylové kultury.
Buddhistický mnich Toshiró Kató zvaný Shirózaemon se po studiu keramických technik v číně vrátil v roce 1227 zpět do Japonska. Jeho výzkum vedl ke vzniku dlouhých tunelových vlnitých pecí „anagama“, budovaných na svazích kopců. Sloužily k napodobování hrnčířských glazur období Sung. Společnost také přijala čínské náboženství, čchan-buddhismus, které se objevilo kolem roku 1200 jako zen-buddhismus.












