Již od dávných dob se hlína tvarovala a formovala. Vypodobnění zvířat vytvořená do hliněných vrstev/výstupků v jeskyních ve Francii a na dalších nalezištích ve východní Evropě mohou pocházet až z doby ledové, od 37 000 do 12 000 let př.n.l. Porozumění procesu vypalování hrnčířské hlíny se nejprve vyvinulo v kulturách izolovaných oblastí Dálného východu, ale až po letech 6000-4000 př.n.l. se tato znalost rozšířila i dále.
Keramika se obvykle dělí do tří hlavních kategorií-na hrnčinu, kameninu a porcelán-podle použité keramické hmoty a glazury a podle výšky vypalovací teploty. Řada keramiků také používá tyto kategorie k popisu barvy či zpracovatelnosti hlíny, ale ve skutečnosti by měly označovat vlastnosti vypálených výrobků.
Slovo keramika vzniklo z řečtiny. Označuje výrobky z různých typů hlíny (často s příměsí dalších nerostů), které vznikly tvarováním a vypalováním.