Porcelán máobvykle bílý střep, který ve slabé vrstvě krásně prosvítá, a jemnou strukturu. Typická porcelánová hmota se vypaluje při teplotách převyšujících 1280 °C, aby obdržela charakteristickou bělost a hutnost. Vypálený porcelán se vyznačuje velkou pevností a je neobyčejně odolný. Právě díky těmto vlastnostem se používá v průmyslu k výrobě izolátorů a nádob odolných vůči kyselinám.
Porcelánové hmoty jsou nejméně plastické a nejhůře se vytáčejí a ručně modelují. Záleží ovšem na době odležení (čím starší, tím lepší). Jsou náchylné na dobu zpracování, nebot´rozdíl mezi příliš měkkou a příliš vysušenou hmotou je nepatrný. S nevypáleným porcelánem je třeba vzhledem k jeho křehkosti zacházet opatrně. Před pálením také vyžaduje pečlivou přípravu, jinak se může snadno zdeformovat a popraskat. Vzhledem k těmto potížím slouží porcelán jen zřídka k ruční výrobě užitkové keramiky. Většího využití se mu dostává při vytváření jednotlivých kusů nebo při lití do forem. Navzdory všem těmto zjevným problémům však mnoho keramiků s porcelánem pracuje a dosahuje vynikajících výsledků.
