Kromě štětce a barev existuje ještě mnoho dalších způsobů výzdoby. Výbornou příležitost k experimentování nabízí už sama manipulace s hlínou-její natahování, ohýbání či rozvalování. Měkká, plastická hmota v rukou keramika reaguje na jakýkoli tlak. Nejstarší nídoby byly dekorovány jednoduchými otisky prstů a klacíků, což skýtalo překvapivou škálu možností. Korejští hrnčíři vyrábějící keramiku ongii používají vyřezávané dřevěné nástroje, jimiž vytlačují vzory do hlíny při jejím opracovávání do konečného tvaru. Japonští hrnčíří často využívají provázek či šňůrku omotanou kolem tyčky, kterou převalují po nádobě a vytvářejí tak nepřetržitý spirálový dekor.
Předměty zatuhlé do koženého stavu je možnétaké seřezávat nebo fasetovat. Oxidy, licí kaly, engoby, glazury a další suroviny nabízejí širokou paletu barev. Výrobci produkují neuvěřitelnou škálu podglazurních a naglazurových barev. Vzory lze na hlínu také obtiskovat bud´ pomocí jednoduchých papírových šablon, nebo složitějších sítotiskových technik.
Inkrustace barevnou hlínou do vyrytých vzorů se jako dekorační technika používá již tisíce let a stále jde o univerzální metodu vkládání kontrastně zbarvené hmoty do střepu. Používání různě zabarvené řídké hlíny neboli engoby (nástřepí) patří k nejstarším, ale nejvýrazovějším technikám výzdoby keramiky. Engoba je druh hlinité polevy, která obvykle obsahuje tavivo, aby zeskelněla.
Engobování má kořeny v 17. století především v dílnách anglického Staffordshiru, kde hrnčířský mistr Thomas Toft zdokonalil techniku malování engobou. Sgrafito je způsob rytí do barvy, glazury či nástřepí. Obvykle se používá u výrobků s kontrastní barvou střepu a engoby, kdy se různými nástroji proškrabuje vrstva engoby až na střep. Sgrafito lze provádět na vlhké, suché nebo “kožené”engobě, vždy s odlišným efektem.
