Kameninové hmoty sestávají ze směsi jílů, minerálů a písku nebo šamotu. Vypálením na vysokou teplotu se zvýší hutnost a hmotnost střepu, takže připomíná kámen(odtud název). Díky trvanlivosti, pevnosti a malé nasákavosti (pod 5 procent) je kamenina ideálním materiálem pro výrobu užitkové keramiky a kusů určených k venkovnímu použití.
Jemný kameninový jíl se výborně hodí pro funkční předměty, například džbány, talíře a mísy, protože jeho částice při vysokých teplotách slinou a vznikne hutný, nenasákavý střep. Ač kamenina mívá krásnou přirozenou barvu, užitkové předměty obvykle z hygienických důvodů vyžadují glazuru. Hrubý kameninový jíl obsahuje navíc písek či šamot pro zvýšení pevnosti a je nejvhodnějším materiálem pro keramické plastiky.
Ačkoli kameninová hmota se vypaluje při teplotách od 1200 do 1300 °C, kdy střep sline a stane se nepropustným, je možné-a běžné-ji vypalovat na nižší teploty. Hlavním kritériem pro výběr určitého druhu kameninového jílu bude zamýšlený způsob vypálení-v oxidační nebo redukční atmosféře. Oxidační atmosféra zaručuje čisté a úplné spálení paliva, nebot´ v peci se nachází dostatečné množství kyslíku. V redukční atmosféře je oběh kyslíku omezený, takže místo oxidu uhličitého vzniká oxid uhelnatý. Ten-aby účinněji hořel-se snaží získat kyslík z vypalované keramiky a výsledkem jsou změny v barvě střepu.
Typickou kameninovou hmotu tvoří žáruvzdorný jíl, bílý či jinak barevný plastický jíl a proměnlivé množství živce, který snižuje teplotu slinutí a tání. Čím více živce přidáte, tím nižší teplota bude třeba. Nízkotavitelnou kameninovou hmotu získáte nahrazením živce fritou. Jestliže zaměníte část žáruvzdorného jílu za kaolin a použijete světlý žáruvzdorný jíl, dostanete bíle se vypalující kameninový jíl.
