Photo from“The Complete Potter“, 2003.
Keramika se obvykle dělí do tří hlavních kategorií-na hrnčinu, kameninu a porcelán-podle použité keramické hmoty a glazury a podle výšky vypalovací teploty. Řada keramiků také používá tyto kategorie k popisu barvy či zpracovatelnosti hlíny, ale ve skutečnosti by měly označovat vlastnosti vypálených výrobků.
A aby to bylo ještě složitější, vysokotavitelné jíly je možné vypalovat i při nižších teplotách. Kupříkladu kameninový jíl s přídavkem šamotu lze vypalovat technikou raku při teplotě 1000 °C místo 1200 až 1300 °C, při nichž se kamenina běžně vypaluje. Výsledek však není možné nikdy nazvat skutečnou kameninou, protože částice se ve střepu neroztaví a pevnost po výpalu není stejná jako u pravé kameniny.
