Hrnčířský kruh se poprvé objevil přibližně před 5000 lety v Egyptě, na Středním východě a v Asii. Těžké talíře se obvykle vyráběly z kamene nebo dřeva a točilo se jimi pomocí tyčky zasunuté do zářezu v horní části kola. V určitých oblastech Středozemí otáčeli kruhem pomocníci, kteří tahali za řemenice, nebo leželi na zádech na zemi a otáčeli jím nohama. V průběhu času se hrnčířský kruh prodloužením hřídele vyvinul v pohodlnější a jednodušší nástroj s výš zvednutým talířem, takže hrnčíř už u něj mohl sedět. Otáčet kruhem umožňovala tyčka zasunutá do zářezu na okraji talíře.
V současné době je hrnčířský kruh velmi dobře ovladatelným a složitým elektrickým zařízením. Jednomu člověku, jenž může zvyšovat a snižovat otáčky kruhu nožním pedálem či pákou, umožňuje vyrobit mnohem objemnější nádoby. Mnoho keramiků však stále dává přednost tzv.kopacímu(nožnímu)kruhu, který dává jejich práci spontaneitu a vždyoriginální vzhled. Kopací kruh se nejfříve roztočí kopáním a poté kruhař začne vytáčet. Vytáčení se tudíž provádí v době, kdy kolo zpomaluje, a tlak rukou na hlínu kolo ještě víc přibrzd´uje. U elektrického kruhu lze rychlost zvýšit i tehdy, když tlak rukou na hlínu zesílí nebo když keramik pracuje s tužší hlínou.
